Život běžkaře přes léto: běhání, kolo, a hlavně KOLEČKOVÉ LYŽE

Hodí se zapojit běh, cyklistiku, nebo jiný vytrvalostní sport. Existuje také jedna skoro dokonalá simulace. Kolečkové lyže zná asi každý sportovec. Tuhle letní tréninkovou pomůcku, ale i závodní náčiní používají elitní sportovci běžně zhruba od 70. let. V současnosti je k dispozici i hobbíkům a dá se na ni zažít i dost legrace.

Podobně jako u běžek na sníh, i ty na asfalt se vyrábí ve dvou typech: na bruslení a na klasiku. Nejvíce se liší v konstrukci koleček, kterých mimochodem existuje celá škála. Samotné tělo lyže měří od 53 do 80 centimetrů a vyrábí se většinou z nějakého lehkého materiálu – hliníku, nejvyšší modely jsou karbonové.

Skejt

Bruslení na kolečkových bruslích je velmi populárním sportem mezi širokou veřejností a kolečkové běžky se jim dost podobají. Podobně jako běžky jsou o něco kratší (53 až 63 cm) Jejich kolečka mají větší průměr, ale jsou užší. Rychlost koleček určuje jednak kvalita ložisek, ale hlavně guma, která je použitá. Čím tvrdší, tím rychlejší, ale také klouzavější. Některá závodní kolečka se nedoporučuje používat v zimě, protože na podchlazeném povrchu ztrácí svou přilnavost.

Jejich rychlost se označuje jednoduše – číslem. Na jedničkách se pořádně nadřete, na trojkách budete slavit na závodech úspěchy. Většina modelů jde zlatým středem a používá kolečka s číslem 2.

Klasika

Tady se používají kolečka s menším průměrem (do 75 mm) a větší šíře. Někteří výrobci přidávají ještě malé vodící kolečko. Lyže totiž do stopy nedáme, a tak jejich směr musíme hlídat. Odraz zajišťuje kolečko s antireverzním systémem. Závodníci ho mohou umístit dozadu a docílí tak ještě silnějšího odrazu. Na druhou stranu, pokud si k tréninku dáme kolečko dopředu, získáme delší výdrž kolečka a o malinko realističtější pocit z jízdy. Tzv. šasí je zde delší – 70 až 80 cm.

V neposlední řadě existují i kombinované běžky, na nichž se dá bruslit a jezdit klasikou. Ale je to podobné jako na sněhu – takové lyže přinášejí negativní kompromisy v jízdních vlastnostech.

Hole a boty

Na hole se používají speciální bodce, které odolají nárazům do asfaltu. Standardní hůlky bychom si takto hned po první jízdě otupili. Zápich je o většinou o malinko kratší než na sněhu, neboť hůl má na asfaltu větší tendenci proklouzávat. Bodce se dají na holích vyměnit. Případně lze koupit hole přímo s bodci na asfalt. Jejich délka je stejná jako u klasického lyžování, případně lze použít zhruba o 3 cm delší.

Na šasí se montuje standardní vázání, do něhož můžeme použít boty, co nazouváme i v zimě. Existují však speciální letní verze. Nejsou zateplené, takže nám nohy nebudou horkem třeba otékat. Boty se navíc kvůli občas nutnému přesunu „kolců“ více opotřebovávají.

Další výbava

Podobně jako na kolo se rozhodně doporučuje přilba. Vozí ji i závodníci, pro něž je to opravdu nutnost, poněvadž se z kopce valí i třeba sedmdesátkou. Proti hmyzu, nebo prachu se velice hodí brýle. Začátečníci se nemusí stydět za chrániče. Stabilita na lyžích je podobně náročná jako na bruslích. Velmi se doporučují tenké dlouhoprsté rukavice. Ušetří dlaně v případě pádu zbytečných odřenin a řemínky nám neudělají puchýře.

Brzdění

Při kolečkovém běžkování přichází největší úskalí ne ve stoupání, nýbrž ve sjezdu. Brždění je velmi náročné. Profíci zvládnou i dost klikaté a ostré sjezdy bez brzdy, pokud vlétnou do nějakého protisvahu, či rovinky. Takové úseky ale mimo speciální závodní tratě jen tak nenajdeme…

Jak tedy zdolat v případě potřeby klesání? Můžeme využít částečně techniku pluhu, kdy špičky lyží dáme k sobě a přitlačíme. Můžeme taky přidat odšlapování proti směru jízdy a tím brzdit až do zastavení. Fyzicky to dá zabrat. Druhý způsob vychází z kolečkových bruslí. Jedna lyže pokračuje ve směru jízdy a druhou kolmo zanožíme, a tak brzdíme boky koleček. Ty se ale při tomto způsobu odírají, nicméně je to efektivní. Zpomalit na široké cestě můžeme i kličkováním.

Pro výlety se nabízejí lyže s přídavnými brzdovými systémy. Můžeme mít zpomalovače na kolečkách, brzdičky jako na bruslích, nebo hi-tech kotoučové brzdy ovládané aplikací.

Brždění je sice svízelné, ale technika jízdy je stejná jako na sněhu.

Kde jezdit

Pokud jede jezdec klasikou, zabírá na silnici zhruba tolik místa jako cyklista. Spoustu profíků tak v Česku vyhledává klidné silnice s dobrým povrchem. Příkladem budiž cesta údolím Mohelky na Liberecku. Pokud člověk ale bruslí, zabere už na cestě skoro celý jízdní pruh.

Nejlepší je se koncentrovat na cyklostezky. Vedou převážně po rovině kolem řek či nádrží, takže jsou bezpečné. Jen je nemá každý za domem. Pak je třeba být kreativní a hledat třeba vedlejší silničky. Profíci zvládají na kolcích jezdit celé výlety. Nejlepším tréninkem je pak vyjíždění táhlých silničních stoupání, bohužel je ale pak třeba asistent, jenž by nás svezl dolů.

Kde sehnat výbavu

Výrobců kolečkových lyží je celá řada a nejde jen o firmy produkující běžky. V Jeseníku najdeme třeba továrničku Drlik, která vyrábí pomůcky pro oba styly. Špičkové produkty pak vyrábí třeba Swix.

Nazapomeňte na blatníky! Při tréninku opravdu můžete velmi ocenit přídavné blatníčky na kolečka. Stačí trochu nečistot na cestě a máte holeně plně zablácené. Díky blatníkům se tomu můžete vyhnout.

Inspirativní rady k článku poskytla stránka https://www.koleckovelyze.cz/, kde najdete hlubší informace. Příště se podíváme na to, že na „kolcích“ se i závodí.